Země vyvinuly politiky ke zvýšení účasti starších pracovníků:
a) zvýšení věku odchodu do důchodu, omezení pobídkových pobídek;
b) vypracování právních předpisů proti diskriminaci na základě věku;
c) poskytování dotací zaměstnavatelům na udržení zaměstnanosti starších pracovníků;
d) poskytování dotací na podporu návratu starších pracovníků do organizace;
e) vytváření pobídek pro celoživotní učení a rozvoj dovedností na pracovišti;
f) rozvoj kampaní na zvyšování povědomí zaměřených na změnu přístupu společností k starším pracovníkům;
g) vytváření firemních cen za nejlepší postupy pro správu věku.
Tento národní vývoj byl doprovázen širokou škálou dokumentů publikovaných od roku 2000, počínaje sdělením Směrem k Evropě pro všechny věkové skupiny (Evropská komise, 1999), které určilo vyšší zaměstnanost starších lidí jako klíčové pro úspěšnou politickou reakci na výzvy, které představují stárnutím populace. Proběhly také následné konference.
Lisabonská strategie v březnu 2000 však označila nedostatečnou účast starších pracovníků na trhu práce za jednu z hlavních slabin Unie a stanovila ambiciózní cíl, kterým je dosažení míry zaměstnanosti 70% do roku 2010. Důležitost podpory zvýšené účasti starší pracovníci byli potvrzeni na následujících zasedáních Evropské rady od prosince 2000 do března 2002 (Evropská rada, 2000; 2001a; 2001b; 2001c; 2002). Od zasedání Evropské rady v březnu 2002 v Barceloně se nadále klade důraz na aktivní stárnutí a zvyšování účasti starších pracovníků na práci (2) (3).
V březnu 2010 přijala Evropská rada strategii Evropa 2020, ve které Evropská komise poukazuje na zvýšení stárnutí a nízkou zaměstnanost – zejména starších pracovníků – jako na dvě hlavní strukturální nedostatky Evropy. Komise navrhla cíl pro 75% celkovou míru zaměstnanosti v roce 2020. Tento cíl konkrétně vyžaduje větší zapojení starších pracovníků (4) a pro členské státy, aby v rámci iniciativy podporovaly nové formy rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem a politiky aktivního stárnutí. agenda pro nové dovednosti a pracovní místa (Evropská komise, 2010a). Po přijetí strategie Evropa 2020 bylo v červnu téhož roku přijato závěry Rady o aktivním stárnutí (Rada Evropské unie, 2010). Rada v tomto dokumentu vyzývá členské státy a Komisi, aby pokročily v 19 konkrétních bodech.
Nejdůležitější akce související s aktivním řízením věku jsou ‘povzbudit společnosti, aby zavedly strategie řízení věku […]; zvýšit míru zaměstnanosti starších pracovníků zlepšením pracovních podmínek, investováním do celoživotního učení a odstraněním překážek v zaměstnání, včetně těch, které souvisejí s diskriminací […]; podporovat přístup starších osob ke vzdělávání a informačním a komunikačním technologiím […; a] rozvíjet společné zásady pro aktivní stárnutí “(Rada Evropské unie, 2010, s. 6-7).
Komuniké v Bruggách uvádí, že „do roku 2020 by evropské systémy odborného vzdělávání a přípravy měly být atraktivnější, relevantnější, více zaměřené na kariéru, inovativní, dostupné a pružnější než v roce 2010“. Také evropské OVP „by mělo přispívat k excelenci a spravedlnosti v celoživotním učení poskytováním […] snadno přístupných a vysoce kvalitních celoživotních informačních, poradenských a poradenských služeb“ (Rada Evropské unie; Evropská komise, 2010, s. 6).
V letech 2010 a 2012 EU věnovala zvýšenou pozornost důchodové reformě (Evropská komise, 2010c). Bílá kniha Agenda pro přiměřené, bezpečné a udržitelné důchody zdůrazňuje potřebu reformovat důchodové systémy a zvýšit účast žen a starších pracovníků na trhu práce s cílem zajistit, aby důchody byly i nadále udržitelné a přiměřené (Evropská komise, 2012c).
(2) Evropská rada, 2003; 2005; Evropská komise, 2005a; 2005b; 2006b; 2009.
(3) Rozhodnutí Rady o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států (Rada Evropské unie, 2005). Stejné pokyny byly pro roky 2008–2010 přijaty rozhodnutím Rady z března 2008 (Rada Evropské unie, 2008a).
(4) Komise rovněž zdůrazňuje význam postupného začleňování žen a přistěhovalců na trh práce.