Stárnutí je přirozenou součástí života a v pracovním životě je stále důležitější pochopení jednotlivých projevů stárnutí. Určení stárnoucích pracovníků obvykle zahrnuje osoby starší 45 let.
Ačkoli je tato věková hranice relativně nepřesná, v tomto věku se začínají projevovat specifické změny v oblasti zdraví a funkčních schopností a tyto změny se často projevují z hlediska pracovní kapacity. Důležité však je, že v tomto věku stále existuje mnoho příležitostí ke zlepšení našeho zdraví a funkčních schopností. Jak jednotlivci stárnou, rostou individuální rozdíly ve fyzických, mentálních, sociálních a jejich znalostech, postojích a hodnotách. Z tohoto důvodu je nutné aplikovat jednotlivá řešení, například při organizaci práce i při rozmanitosti pracovních činností. (Ilmarinen, 2008, 125-126).
Průzkum dovedností souvisejících s prací ve Finsku během jedenáctileté studie pracovníků starších 45 let ukázal, že přibližně 60% dotázaných lidí zůstalo na dobré nebo vynikající pracovní úrovni, 30% měřených osob výrazně pokleslo a 10% se zvýšilo. Výsledky studie také ukázaly, že klíčovými hráči při ovlivňování pracovních schopností jsou manažeři: povědomí o stárnutí a ochota najít „řešení vhodná pro věk“ zvýšila pracovní kapacitu mezi stárnoucími pracovníky. Na druhé straně má nedostatek znalostí a připravenosti mezi manažery větší negativní dopad na schopnost pracovníků pracovat než jiné faktory. Toto zjištění se stalo základem pro rozvoj koncepce řízení věku. (Cimbalníková, 2012)
Je důležité si uvědomit, že nízká hodnota pracovní kapacity zaměstnance neznamená, že pracovník nemůže pracovat. Příčiny se vyskytují ve všech patrech „domu pracovních schopností“ a velmi často je důvodem ve 4. patře a může to být špatná organizace práce nebo problémy, které mohou nastat z pracovního prostředí nebo z pracovního týmu. (Ilmarinen, 2008, 134)
Vliv stárnutí na jednotlivé faktory pracovní schopnosti
Osobní zdroje pracovníka se mění s věkem, a to zejména v důsledku rychlého vývoje nových technologií a změn pracovních požadavků. Hledání optimální rovnováhy pracovní kapacity je proto velmi důležité v průběhu celého pracovního života. (Štorová & Fukan, 2012)
Stárnutí a zdraví
Zdraví se s věkem nepochybně zhoršuje. Při posuzování hodnoty starších pracovníků na trhu práce je však třeba uznat, že mladí lidé mohou být také nemocní a že ne všechny nemoci snižují pracovní kapacitu. Mnoho pracovníků může pracovat i přes svou nemoc a lze zabránit mnoha nemocím. (Ilmarinen, 2008, 158)
S věkem narůstají dlouhodobé zdravotní problémy a chronická onemocnění. Přibližně 30% mužů a žen proto v důsledku svých zdravotních problémů potřebuje věkovou skupinu 50–64 let naléhavě přizpůsobit pracovní podmínky, aby se předešlo riziku předčasného odchodu do důchodu a zdravotního postižení. Vážnými zdravotními problémy jsou zejména poruchy pohybového aparátu a duševní poruchy.
V každém daném věku však existují značné individuální rozdíly ve fyzickém výkonu a zdraví. A zatímco se stárnutí zdraví a tělesná zdatnost zhoršují, některé další dovednosti se mohou s rostoucím věkem zlepšovat (např. Strategické myšlení, kontrola nad životem, rozvaha). (Ilmarinen)
Podpora zdraví zahrnuje různé návyky životního stylu, jako je jídlo, pití, fyzická aktivita, odpočinek a spánek. Kromě zdravého životního stylu hrají preventivní a proaktivní opatření přijatá v souvislosti se zdravotní péčí o zaměstnání důležitou roli při dosahování dobrého zdraví během pracovního života a při správném řešení akutních zdravotních problémů. (Novotný et al., [2014]).
Celoživotní vzdělávání / učení
Udržování zaměstnání vyžaduje neustálé aktualizace znalostí a dovedností. Školení na pracovišti kombinované s různými typy speciálního školení pro zaměstnance poskytuje starším pracovníkům příležitost k posílení jejich kompetencí. Je však třeba zohlednit změny v procesu učení starších pracovníků. Metody učení, podmínky učení, používání vizuálních pomůcek, odpočinek a časový rozvrh pro získávání znalostí se u mladých a starších pracovníků liší. Nejdůležitější platformou pro učení je však práce a samotné pracoviště. Učení během stárnutí je důležitým faktorem úspěšného aktivního stárnutí. (Ilmarinen)
Hodnoty, postoje a motivace
V průběhu stárnutí ovlivňují vlivy z různých podlaží i pracovníky mimo pracoviště, což může měnit hodnoty zaměstnanců, postoje a ovlivňovat jeho motivaci. V tomto patře bude rozhodnuto, zda v organizaci pokračovat v práci až do důchodu nebo později. Čím pozitivnější je vaše hodnocení, tím je vyšší pravděpodobnost, že budete spokojeni se svým pracovním životem a budete mít delší kariérní postup. Mezi klíčové pozitivní ukazatele patří například vnímání respektu pracovníka, jeho důvěra v zaměstnavatele, podpora a zpětná vazba jeho přímých nadřízených, úloha spravedlivého zacházení a zapojení do práce. (Ilmarinen)
Stárnutí a pracovní podmínky
Jako vedoucí pracovníci a vedoucí pracovníci hrají důležitou roli odpovídající úpravy pracovního prostředí, organizace práce, pracovní doby, pracovní doby, pracovní skupiny a pracovních úkolů. Jejich síla spočívá v přizpůsobení pracovních procesů a pracovních úkolů jednotlivce. Zodpovídají také za otázky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, včetně posouzení rizik. Posouzení rizik by mělo brát v úvahu rozdíly ve funkčních schopnostech a ve zdravotním stavu zaměstnanců a vzít v úvahu možná postižení. Pracovníci všech věkových skupin jsou zranitelní, když jsou vystaveni škodlivé práci. Přizpůsobení práce schopnostem, dovednostem a zdraví jednotlivce by mělo být trvalým a dynamickým procesem založeným na řádném posouzení rizik. Věk je pouze jedním z aspektů rozmanitosti pracovní síly, ale je nutné zlepšit povědomí manažerů a manažerů o otázkách souvisejících se stárnutím pracovníků. (Ilmarinen)
Pracovníci mohou zůstat na trhu práce delší dobu, pokud se jejich pracovní úkoly změní podle jejich schopností a vezmou v úvahu změny způsobené stárnutím. Z hlediska pracovního života by funkční kapacita měla odpovídat požadavkům práce. Základním problémem je, že změny funkční kapacity v důsledku stárnutí nejsou v souladu s pracovními požadavky, zvyšováním pracovní zátěže, která způsobuje osobní napětí, únavu a zpomaluje regeneraci. Naopak přizpůsobení pracovního zatížení pracovnímu věku umožňuje pracovníkům prodloužit jejich pracovní život. (Ilmarinen, 2008, 172)