Učení v práci zahrnuje všechny zaměstnance, je výrazně ovlivněno podmínkami a kulturou organizace. Cílem znalostního managementu je rozvoj organizace sdílením a používáním informací a znalostí v rámci organizace, uvnitř i vně.
Pokud jde o organizaci, pracovní skupiny nebo týmy, řízení znalostí je o získávání znalostí od těch, kteří je mají, a předávání těm, kteří je potřebují. Skryté (tiché) znalosti jsou podstatnou součástí znalostí organizace (viz Ambrosini & Bowman, 2001).
Obrázek 2: Vztah mezi explicitními a tichými znalostmi (Hroník, 2007)
Systém řízení personálu musí podporovat vytváření znalostí a dovedností zaměstnanců, přenos znalostí mezi jednotlivci a skupinami a zachování znalostí v rámci organizace. Řízení věku vyžaduje opatření na podporu spolupráce všech generací zaměstnanců na organizační úrovni, mezigenerační učení má na pracovišti zásadní roli. Vzájemné sdílení znalostí v rámci spolupráce generací je pro organizace velmi důležité. Schopnost sdílet a předávat zkušenosti je důležitá pro starší zaměstnance, posiluje jejich smysl pro vlastní hodnotu, význam jejich schopností. Přenos znalostí od starších zaměstnanců k mladším lidem by mohl být velkým přínosem, zachování zkušeností by mohlo mít pro mnoho organizací zásadní význam. Je nezbytné, aby organizace odrážely specifika všech generací zaměstnanců, zejména jejich různé způsoby učení, a využívaly různé nástroje (např. Mentoring, stínování) k usnadnění procesu sdílení znalostí (Milligam, 2014). Motivace a ochota zaměstnance předávat své znalosti mladším kolegům je zásadní. Organizace by měly vytvořit prostředí, které tento proces podporuje a stimuluje (viz Brčić & Mihelič, 2015).