V posledních letech a dekádách věda (včetně andragogiky, geragógie, gerontologie) významně přispěla k tomu, že se stále více liší směrem k věku (ing) (Waxenegger, Ludescher & Brünner, 2016).
Na jedné straně to pomohlo prohloubit povědomí o složitosti věku a stárnutí. Na druhou stranu však další stigmatizace vytvářením pozitivních věkových konstrukcí není zcela vymýcena (Kade, 2007, 16). Věk má nyní různé konotace v závislosti na individuálních zkušenostech nebo pevných nápadech. Stále můžeme najít určité obrazy související s věkem ve společnosti i ve společnostech, které jsou buď pozitivní nebo negativní. Pojmy věku odkazují na zobecněné obrazy „o věku, o změnách souvisejících se stárnutím a o charakteristikách, které jsou považovány za charakteristické pro starší dospělé“. (Arbeiterkammer Wien & Österreischischer Gewerkschaftsbund, 2010, 8; přeloženo z němčiny)
V každodenním životě je věk obvykle považován za chronologický a není příliš diferencovaný. Z pohledu výzkumu je „věk“ sociální konstrukt (Kade, 2007, 13; Baumgartner, Kolland & Wanka, 2013, 19). Tento sociální konstrukt dává orientaci, zejména pokud jde o chronologickou diferenciaci (například věk jako životní fáze, věk jako kohorta, věk jako život). V každodenním životě je zcela běžné kategorizovat kalendářní věk a rozdělit je na klasické, právní a sociálně-správní věkové divize – dětství a dospívání (-18), dospělost (18-60/65) a stáří (60/65-) ) – ačkoli se také mohou od sebe lišit v závislosti na jejich interpretaci a prezentaci. Věk však nelze vždy jasně a výlučně omezit na chronologické (kalandrické) charakteristiky. Protože: různé individuální světy života lidí také vedou k různým způsobům stárnutí (Baltes & Baltes, 1994, 14; Waxenegger, Ludescher & Brünner, 2016). Pojem „diferenciální věk (ing)“ tyto rozdíly shrnuje a bere v úvahu psychologické (mentální), fyziologické (fyzické) a sociální (společenské) dimenze: [2]
| Psychologický rozměr | Bere v úvahu změny v oblasti kognitivních výkonů, jako je zpomalení kognitivních procesů nebo snížení rychlosti zpracování informací (klíčové slovo: tekutinová inteligence) při současném zvyšování znalostí a (životních) zkušeností (klíčové slovo: krystalická inteligence) (Kruse & Rudinger, 1997, 46f.). |
| Fyziologický rozměr | Zohledňuje (individuální) fyzikální změny procesů člověka, jako je snížení biologických podmínek a funkcí, snížení adaptability nebo zvýšení zranitelnosti organismu (rezistence, bezbrannost) (Kruse & Rudinger, 1997, 46) |
| Sociální rozměr | Zohledňuje sociální myšlenky a vývoj, jako jsou sociálně definované role a funkce nebo určité sociální koncepce životních fází a stylů (Kruse & Rudinger, 1997, 47). |